Opět a zas....

18. března 2014 v 17:51 | L. |  my life
Ach bože... ani psychiatr ani já sama... není mi pomoci. Asi je to ve mně. Jsem tu zas na tomto blogu a myslím, že tohle už snad ani není nějaká nemoc, tohle jsem prostě já. Je to má povaha, má osobnost a to se těžko léčí, jedině by mě musel někdo zabít....

Nu což, jsem tu, tak jsem tu, jestli to tak má být, tak to tak prostě dělat budu a nebudu se zbytečně trápit, tím, že to dělám, když je při tom i dost trápení se samotným režimem... K čemu navíc ještě tohle... Holt se smířím s tím, že nejsem normální a že ve čtyřiceti budu mít vrásky jako kdyby mi bylo 60... Aspoň vím, že problém mám, a že jsem se s ním smířila a dokážu s ním žít.

Abych nemluvila z cesty, jde o to, že jsem se vykašlala na podzim na blog. Začala jsem v nové práci, stravovala jsem se jako normální člověk (zdravě). Myslela jsem si: "Nové začátky, tak dobře jsem vše nastartovala, psychiatr mi dost pomohl, teď bych to už mohla zvládnout a vylízat se z toho". Nic z toho se však nestalo. Zjišťuji, že bez tohodle předchozího života už prostě nedokážu fungovat. Ani nevím jestli chci. Předtím jsem měla vždy jasný cíle, měla jakousi "jistotu" a pak najednou něco nového, co jsem už několik let nezažila (přesněji řečeno už 7 let), něco, co se mi ale zas tak moc nelíbilo.

Já prostě takhle chci žít. Potřebuju ten trýznící život a ať mi říká kdo chce, co chce, je to moje volba a nikdo mi jí nemůže vzít. Dokonce si troufám i tvrdit, že jsem byla šťastnější dřív než teď.

Já vím jsem bláznivá (už) ženská....
 


Komentáře

1 Andee Andee | E-mail | Web | 18. března 2014 v 22:02 | Reagovat

Děkuju :-)
Koukám žes tu fakt dlouho nebyla... Snad tu tentokrát vydržíš :-) a budeš v pohodě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama