Březen 2014

Stějuju se

23. března 2014 v 22:48 | L. |  my life
Ahoj.

Nevím, zda sem ještě vůbec někdo chodí, ale tak kdyby náhodou, tak to radši hodím sem.

STĚHUJU SE. Už mě blog.cz nebaví.

Moje nová adresa je http://lea-ileat.blogspot.cz


Konečně sobota

22. března 2014 v 13:41 | L. |  my life
Hurá víkend je tu! Dnešek a zítřek bude ve znamení odpočinku!

Včera jsem to trochu pokašlala, byli jsme grilovat a já si pripravila pár kousků prsního kuřecího a sojových plátků, což bylo v poho, ale nakonec se rozjela chlastačka a já měla víno, lambrusco, sekt a metaxu.... fuj fuj fuj. Ty kalorie radši ani nepočítám. A to jsem celý den tak hezky papala - nepapala. Co je ještě horší, že moje nachlazení díky vysedávání venku u grillu pouze ve svetru do pozdních hodin se ještě zhoršilo...

Tak snad to dneska zvládnu bez problémů...


totál ztahaná

20. března 2014 v 21:12 | L.
Zdravím :)

Dneska se na moc nezmůžu. To začínám pěkně, i když začínám zase pouze na blogu, v reálu jsem už pár dní najetá na režim. Nicméně jsem od soboty, kdy jsem prochladla na fesťáku docela nemocná. No a dneska a včera jsem byla pracovně v jiným městě, na jídlo nebyl čas, měla jsem jen kapučíno koupený narychlo na nádraží, ale dost mě to vyřídilo. Navíc sousedka zeshora včera celou noc cosi slavila a měli bedny nejspíš na zemi a bassy na úplný bomby, takže se mi byt otřásal v základech a já usnula až kolem jedný a v šest vstávačka. Málem jsem chcípla...

Ještě, že jsem se vrátila, chybělo mi to, že si každý večer postěžuju...


Opět a zas....

18. března 2014 v 17:51 | L. |  my life
Ach bože... ani psychiatr ani já sama... není mi pomoci. Asi je to ve mně. Jsem tu zas na tomto blogu a myslím, že tohle už snad ani není nějaká nemoc, tohle jsem prostě já. Je to má povaha, má osobnost a to se těžko léčí, jedině by mě musel někdo zabít....

Nu což, jsem tu, tak jsem tu, jestli to tak má být, tak to tak prostě dělat budu a nebudu se zbytečně trápit, tím, že to dělám, když je při tom i dost trápení se samotným režimem... K čemu navíc ještě tohle... Holt se smířím s tím, že nejsem normální a že ve čtyřiceti budu mít vrásky jako kdyby mi bylo 60... Aspoň vím, že problém mám, a že jsem se s ním smířila a dokážu s ním žít.

Abych nemluvila z cesty, jde o to, že jsem se vykašlala na podzim na blog. Začala jsem v nové práci, stravovala jsem se jako normální člověk (zdravě). Myslela jsem si: "Nové začátky, tak dobře jsem vše nastartovala, psychiatr mi dost pomohl, teď bych to už mohla zvládnout a vylízat se z toho". Nic z toho se však nestalo. Zjišťuji, že bez tohodle předchozího života už prostě nedokážu fungovat. Ani nevím jestli chci. Předtím jsem měla vždy jasný cíle, měla jakousi "jistotu" a pak najednou něco nového, co jsem už několik let nezažila (přesněji řečeno už 7 let), něco, co se mi ale zas tak moc nelíbilo.

Já prostě takhle chci žít. Potřebuju ten trýznící život a ať mi říká kdo chce, co chce, je to moje volba a nikdo mi jí nemůže vzít. Dokonce si troufám i tvrdit, že jsem byla šťastnější dřív než teď.

Já vím jsem bláznivá (už) ženská....