Říjen 2011

Stěhování se nekoná

29. října 2011 v 10:33
Ahoj. Čtete správně. Tento víkend se nestěhuju :-( protože musíme čekat než nám zapojí elektroměr. Majitelka prý nevěděla, že předchozí nájemníci ho odinstalovali. Bomba. Jsem naštvaná už jsem to c htěla říct mamce. Aspoň že táta už odjel do práce (pracuje v zahraničí, takže odjíždí vždycky na dýl).

Hubnutí jde skvěle. Zvlášť s takovými zprávami člověk ani nemá chuť k jídlu.

Už dneska!

26. října 2011 v 11:07
Dneska jedem do obchodu už nakupovat věci do bytu. Myslím tím nádobí, příbory apod. Myslela jsem, že to chlapy vůbec nebaví takové věci a nic podobného jsem s P. nezažila (nečekaně když je to naše první stěhování). Včera se mě zeptal jestli se na to těším a já že hrozně moc, řekl mi že on se taky. Aaaaa mám nejlepšího chlapa na světě!

A teď k dietě. Vůbec nevím co si mám počít. Každý den se snažím si den rozplánovat i tak abych v určitou denní dobu netrpěla nedostatkem jiných živin jako například sacharidy (jogurty, ovoce, knackebroty, ...) po ránu, bílkoviny dávám spíš na večer (cottage, ...),ale stane se mi že se utrhnu a jdu si dát něco, co v jídelníčku vůbec není. Třeba to není nijak extra kalorické a nepřežeru se, ale pořád to není tak jak má být. Nechci do sebe cpát čínské polívky nebo rohlík s šunkou po večerech, když si mám dát třeba ten cottage. Ale vždy když jdu do kuchyně s tím, že si dám večeři jsem jak smyslůzbavená a najednou si dělám něco jinýho a uvědomím si to až když to mám v sobě. Fakt nevím jak tomu zabránit. Třeba až se přestěhuju tak bude lepší. Jo a zvracet nechci.

Jak to začalo u vás?

23. října 2011 v 19:15
Sedím tu před obrazovkou a sama sebe se ptám. Jak začal ten můj kolotoč? Jak jsem se dostala vůbec k blogování?

Já vám to povím. Bylo to v roce 2007 a mě bylo čerstvých 16 a měla jsem 78 kg!!!! V reálu to začlo tím, že jsem byla vždycky zvyklá na to, že jsem štíhlá, protože jsem odmalička sportovala, ale potom jsem byla vážně nemocná a sport mi byl zakázán na celý rok. Bylo to v devítce. Ovšem já si ale dál nezakazovala jíst o půlnocích a luxovat po škole lednici a tak šla váha logicky nahoru. A tak se stalo, že nějaká dobrá duše mi z plna hrdla pověděla o mém pozadí i popředí. Už ani nevím kdo to byl. Snad někdo ve škole. Rozhodla jsem se že se sebou něco udělám, jelikož cvičení samotné mi přišla jako hrozně pomalá cesta k úspěchu, začla sem na netu hleda všelijaké diety a kdoví co ještě a tenkrát jsem narazila na blog, kam psala stejně stará holka jako já, přidávala tam různé fotky pro inspiraci, psala si jídelníčky a pocity z celého dne. Natolik mě to uchvátilo, že jsem na její blog chodila každý den, samozřejmě mezitím objevila tucty dalších podobných a to mi vydrželo rok. To pasivní sledování. Pak jednoho dne jsem se rozhodla, že si také něco založím. Byla to teda hrůza, vůbec jsem nevěděla jak na to. No a od té doby je to asi tak 4. nebo 5. blog co mám. Jo a mimochodem, na gympl jsem nastupovala už se 67 kily.

Jak jste na tom vy? Jak to začlo u vás?

Nechci pondělí

23. října 2011 v 11:12
Ahoj holčiny. Už je zas neděle. Zítra do blbý práce. Asi budu měnit zaměstnání. Neskutečně mě tam štvou. Půjdu dělat nejspíš tam, kam příjdu odpracuju a nebudu pak večer na nic myslet, komu zavolat a co ještě do dalšího dne dodělat. Myslím, že to jedině prospěje škole.

S jídlem je to bída, skoro se nehlídám. Štve mě to. Musím se už vzpamatovat.

Ve středu jdeme vybírat nádobí a nakupovat takové ty praktické věci. Hrozně chci ty černé hranaté talíře ale nikde je nevidím a z netu se bojím objednávat, protože by se to určitě rozbilo. Ve čtvrtek půjdu do bytu vytřít a v sobotu stěhovačka! Já se tak těším! Je tam nádhernej srchovej kout! Zbožňuju tu koupelnu!

Pátek

21. října 2011 v 23:52
Jeden z mála pátků, kdy sedím v tuto hodinu doma před notebookem a nikde nepařím. Ale jsem docela i ráda. Nemám ráda ta sobotní rána, kdy sice nemám kocovinu, ale vstávám někdy k poledni a půlka dne je zabitá vyspáváním.

Dneska se docela dařilo. Mimo ovesné kaše, knackebrotú s paprikama jsem si pochutnala na slaďoučkém mangu. Zítra si možná dám před cvičením papayu.

Dneska se doma opět řešilo doma moje studium. Opět, že to nechápe, že ze mě nic nebude apod. Nevím jak korektně vysvětlit, že jsem se na prezenční studium nehlásila jen tak z plezíru, že jsem si jednoho rána prostě jen tak neřekla: "Tak a podám si přihlášku na kombinované." Ani nevím, zda to vůbec vysvětlovat chci. Už na to nemám sílu. Těším se na příští víkend. Na nový domov...

Přemýšlím, jestli jít zítra plavat do krytého bazénu nebo do mého oblíbeného fitka se potit nebo obojí.


Mrtvá

21. října 2011 v 0:02
Po dnešku jsem totálně vyčerpaná. Nerada dělám práci za někoho jiného, zvlášť, když ten někdo jiný je nový zaměstnanec a hned ve startu svou práci pojímá tak, že sedí se založenýma rukama a sleduje jak ostatní makaj a když si uvědomí, že už překáží, jednoduše si přesedne jinam a pokračuje ve své "práci"

Dneska jsem to trošičku pokazila loupákem, ale zítra to bude už určitě lepší. Na jídlo nebude moc času.

Těším se na stěhování, ale zároveň se ho i bojím. Bude to už příští víkend. Sakra jak to říct? Přemýšlela jsem, že za nima prostě příjdu do obýváku až tam budou oba dva stoupnu si před ně a řeknu: "Mami, tati, našli jsme si s P. byt a budeme se stěhovat". Stačí to? Nebo k tomu mám přikročit trochu víc jemněji? Už slyším ty otázky typu: "Proč?!". Upřímnou odpověď vám milí rodiče dát nemůžu, protože bychom se hrozně pohádali a viděli bychom se naposledy. Myslíte, že na tuto otázku stačí odpovědět: "Protože chceme žít spolu" ?

Dneska

20. října 2011 v 9:48
Zdravím. Ej začínám od teďka a jsem odhodlaná dojít k cíli. Moc ti děkuju za koment. Co se týče hubnutí jsem na tom dobře, ale co se týče postavy jsem na tom zle. Nesnáším když mi někde něco kouká a někdo si toho všimne. Obzvlášť pipky z práce. Samy maj místo břicha pořádný vany a ke kafi se smetanou přikusují sušenku. Jo, dávám si k obědu mandarinku a co? Vy byste taky ty sušenky vyměnit za mandarinky! Že se mi smějete, že držím dietu? Radši budu držet opravdu dietu než abych po vyběhnutí schodů do kanclu byla celá zadýchaná a spocená!

Co dělat když...

18. října 2011 v 23:21
.... se každý den chystáte na nový začátek a jak vám to od zítřka, od teďka, od pondělka atd. hezky půjde a jak krásně zhubnete a konečně budete šťastné, ale přitom každý den jíte jako většina lidí (tj. rychlovky, ale nemyslím přímo fastfoody)?

Už vím

3. října 2011 v 23:00
Už vím, co přesně mi chybí. Když člověk vyrůstá a následně žije v průměrnosti, snadno zapomene na to, co že mu to vlastně chybí. Už asi týden nad tím přemýšlím a polemizuji. Je to moje nevyřáděnost? Ne, byla jsem na dvou chlastačkách s kamarády, skvěle jsem se bavila, ale pořád tam něco chybělo. Málo mi platí v práci? Ani bych neřekla, vzhledem k tomu, že mám finance na to se odstěhovat od rodičů a ještě si vybírám, ale peněz taky není nikdy dost. Pořád to není ono, co mi nevyhovuje. Kamarádi? Paráda, je okolo mě spousta dobrých známých a pár lidí, kterým opravdu mohu důvěřovat a spolehnout se na ně. Co mi to tu ksakru chybí?!

Všímáte si, že je to v podstatě celkem obyčejný, zdánlivě spokojený a šťasný život? On vskutku je, ale za svých dvacet let života na tomto světě jsem se nesetkala s tím, že bych byla středem pozornosti. Nelákám moc pozornosti, a aby se tak stalo musím se sakra snažit. Ale stejně je to vždy jen na chvíli a to díky nějakému skutku, který udělám a ne díky mojí osobností.

Párty? Těch už mám po krk. Jak jsem už řekla, zaujmu jen na chvíli, max nějakým pěkným hadříkem, co mám na sobě a dál? Nic moc postava, tím pádem po chvíli padá i všechna doposavadní snaha vypadat hezky... Plat? Je fajnový na dvacetiletou holku asi nadprůměrný. A ano, kolegové užasnou, když se mi podaří splnit těžký úkol, ale vždy je nade mnou někdo kdo v té mojí situaci byl lepší, kdo je nyní lepší, kdo bude lepší... Společnost známých? Ano mají rádi tu naší malou L., ale nejsem lídrem... Nejsem ta, co umí bavit, jsem ta co se nechává bavit...

Už jsem doma zlatíčka. Jsem doma týden, hubnu, a jím jen čerstvou stravu a pořád hubnu... Alespoň, že v tomhle jsem sama pro sebe nejlepší...

Už totiž vím, co chci, chci abych všem utkvěla v paměti jako ta nejštíhlejší, nejúspešnější a taky alespoň trochu zábávná!

PROSTĚ NEJLEPŠÍ!